Poznatky z dovolené v ČR
Zdarec,
tak jsme opět v Austrálii. Skončilo nám v Česku léto, začalo nám v Perthu jaro. Rozdíl nepatrný. Dlouhých deset týdnů v rodné zemi bylo jaksi málo. Připadám si jako bych nikde nebyl. Ze začátku to vypadalo, že máme na vše čas, ale čím víc se čas krátil, tím víc jsme toho chtěli stihnout a o to hůř to dopadlo. Na některé se dostalo málo a na některé dokonce vůbec. Těžko se to vysvětluje těm, kteří nezažili. Ti co zažili nebo zažívají, tak to znají. Člověk se dostane “domů” jednou za dva roky, má určité představy, ale vše je nakonec jinak. Plány se mění za pochodu a někde se holt musí slevit. Rád bych se omluvil těm, na které se nedostalo vůbec (pár jich k sakru bylo) a rád bych, kdyby ti, na které se dostalo málo, měli aspoň trochu pochopení. Nejvíc to pálí nejbližší rodinu, ale budiž jim slabou útěchou, že jsme zdraví a s dnešními vymoženostmi se můžeme kontaktovat kdy se nám zachce. To samé platí obráceně. Mrzí nás, že jsme toho nestihli více, ale jsme rádi za to málo a těšíme se pevnému zdraví našemu příbuzenstvu (ikdyž..., sotva jsme odjeli, začali se poroučet k zemi jak hrušky na podzim, snad se vše brzy uklidní).
Teď k něčemu veselejšímu. Čím delší dobu jsme v Austrálii, tím víc jsme si vědomi rozdílů nejen kultur (mentality), ale i kvality služeb. Nevím, zda jsem na úroveň služeb v Česku zapomněl nebo se zhoršily, ale kam jsme vlezli, tam jsem žasli. Po dobu našeho pobytu v ČR jsem si dělal poznámky :-) a v krátkosti je tady proberu.
Restaurace
V centru metropole nedostanete účtenku, na které by nebylo zdůrazněno “service is not included”. To je absolutně směšné. V očích turistů vypadáme jako vyžírky a číšník tam pracuje asi zadarmo. K tomu musíte obsluhu čtvrt hodiny nahánět, pak vám donesou podmírak a pak nezapomenou připomenout, že teda jako obsluha není v ceně. Centrum Prahy je kapitola sama o sobě, ale s podmírákem a defektní obsluhou jsme se potkali častokrát i na Moravě.
Socka (veřejná doprava)
Jezdit autobusem či vlakem mi nevadí. Nemusíte se soustředit na jízdu, můžete si číst, telefonovat, spát, a taky můžete být vylití jak váza (jen vystoupit ve správné stanici). Veřejná doprava v Česku má daleko lepší pokrytí, než máme v Perthu a okolí, což je samozřejmě dáno aglomerací. V tom se nemá cenu pitvat. Jen dám příklad rozdílu mezi řidičem v Perthu a řidičem v Praze. Stejná scéna - nástup a později výstup z autobusu.
Perth:
Nástup
Ř: Ahoj, jak se máš?
Já: Zdarec, dobře…, a jak se máš ty?
Ř: Kam to bude?
Já: Do hlavní stanice. Kolik to dělá?
Ř: Dva dolary a dvacet centů.
Já: Nemám drobný, vrátíš mi z pětidolarovky?
Ř: Víš co? Naskoč si bez placení. To je v poho.
Já: Tak díky kámo.
Výstup
Já: Díky moc a měj se.
Ř: Není za co. Měj pěknej zbytek dne
Praha:
Nástup
Já: Dobrý den (ukazuji sms jízdenku na mobilu, která stála 32 kč)
Ř: (Bez pozdravení) To ti tady neplatí.
Já: Jak neplatí, jedu jen v zóně 1
Ř: Říkám, že to tady neplatí. Jestli chceš jet, kup si u mě novej lístek.
Já: Za kolik?
Ř: Za 24 korun.
Já: Cože? Dalších 24 korun za dvě zastávky?
Ř: Tady seš v Praze mladej!
Tak jsem vysolil další kačky a pak už jsem se neobtěžoval zdravit a už vůbec ne děkovat.
Když jsem jezdil do Prahy a zpět, tak jsem používal LEO Express, kterému dávám palec nahoru. Servis, kvalita, rychlost, wifi, spolehlivost, super zážitek.
Za to když jsem spadnul do spárů Českých Drah, to bylo jiný kafe. Zpoždění je základ a pak to jede tak rychle, že vám to ani nenajde wifinu (která tak samozřejmě není).
Apropo na přepážce v Kroměříži jsem si chtěl koupit lístek do Prahy přes Přerov. To jsem ještě nevěděl, že na Leo Express si musím koupit lístek přes net. Paní mi tedy prodala lístek aspoň do Přerova a na otázku jestli ví, kde si můžu lístek na LEO koupit, mi suše odpověděla, že neví. Tak nevím jestli byla toliko konkurenčně nevzdělaná nebo naopak bezkonkurenčně proškolená českými drahami nepodávat jákekoli informace vedoucí k úspěchu konkurence.
Vodafone
Tohohle operátora používám dlouho. Jak v česku, tak v Austrálii. Jen jsem nepochopil rozdíl v konzumaci dat v Česku a v Austrálii. Hned jak jsme se dostali do ČR, koupil jsem si simku, na kterou jsem si nechal poslat 2GB dat za několik set korun (už nevím kolik přesně). 2GB mi obvykle v Austrálii stačí na měsíc, ale v Česku mi to vyšumělo do týdne. Po té mi začaly chodit sms, že jsem si právě aktivoval službu data na jeden den za 25 kč. Na chvíli mi fungovalo připojení a pak zase nic. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale po týdnu jsem zašel do prodejny Vodafonu, proč mi to pořád posílají, že jsem si nic neobjednal. Mladá slečna mi vysvětlila, že si musím vypnout mobilní data jestli nechci, aby mi posílali 25MB za 25 korun, což zasyčí jen při otevření mailové schránky. Takže pokud mám mobilní data zapnutá, dávám tím firmě Vodafone v Česku signál, že strašně moc chci, aby mi poslali směšnou hrstku přenosových dat za podle mě nepoměrnou sumu peněz. Zákony v Česku umožňují těmto nadnárodním společnostem dojit občany ČR horem dolem. Určitě to není jen Vodafone a těch zhovadilostí je tam více. Kdyby ty peníze aspoň tekly na půdu ČR…
Veřejné záchody
Co si budeme povídat, je to problém v celé Republice. Na maloměstě se snad dá ještě při nejhorším skočit do nějaké knajpy, kde to přehlídnou, ale v Brně nebo v Praze, to aby měl člověk plnou kapsu drobných, protože na záchodě v kavárně narazíte na dveře s kódem, čili si musíte první něco koupit, abyste na účtence zjistili příslušné heslo. U McDonalda mají taky kasičku, kdy po vhození desetikoruny můžete povolit svěrače, ale s trochou kuráže a akrobacie se propasírujete dírou pro malé děti a čůráte zadarmo. Nejvíc jsem zaplatil za záchod na hlaváku v Praze. Za dvacku se mi otevřeli dveře ke čtyrem kabinkám, z nichž jedna byla zamknutá pro personál, druhá uzamknutá z důvodu poruchy a další dvě obsazené a přede mnou už někdo čekal. No za dvacku jsem si počkal taky, ale než se na mě dostalo, byli za mnou další čtyři uchazeči. Hrobové ticho, jen občasné hlášení o zpoždění českých drah nebo nesmělé uprdnutí. V takové chvíli jsem si vzpoměl na Rudu Havlíka, který píše moc poutavé historky a jedna z nich byla o konání potřeby v Číně. Jedna velká místnost, čapíte v rohu a z protějšího rohu se na vás zubí šikmookej. Takže hlavák v Praze je proti tomu procházka růžovým sadem. V Austrálii jsou veřejné záchody téměř všude a zadarmo. Vím, že nemůžu srovnávat tyhle dvě rozdílné země, ale už kvůli těm turistům by se mohlo trochu popřemýšlet o změně. To jsou pořád nějaký dotace z Evropské Unie na kraviny, jen aby si někdo nahrabal, ale nic pořádnýho.
Česká Spořitelna
Rodiče mají doma internet, za který platili 400 korun měsíčně. Provozovatel sítě mi prozradil, že při platbě na celý rok dopředu ušetří 700 korun, což není zanedbatelná částka. Stačilo už tedy jen zrušit trvalý příkaz k úhradě a provést bankovní převod ročního poplatku. Šel jsem tedy s mamkou do Spořitelny, abych mohl být nápomocen v případě potřeby. Potřeba mě nebylo, ale zjistil jsem, že stejně jako v případě Vodafonu, tady dělá někdo z lidí blbce. Nikdy bych nevěřil jak složitý je to proces v České Spořitelně, převést peníze z účtu na účet. Nejenom že to trvalo dobrých 15 minut, musela se ověřovat totožnost občana pomocí občanského průkazu (pouhá karta s pinem nestačí), musela se vyplňovat spousta nesmyslů ručně na nějakou složenku a jít na druhou stranu spořitelny k nějakému automatu, o kterém říkají, že je to novinka, tam se složenka strčí a začne v tom chrastit a pípat (něco jako v “Jáchyme, hoď ho do stroje”), ale ono se za to musí ještě zaplatit. A to si nedokážu představit, jak by to dopadlo, kdyby nás neobsluhovala tátova sestřenice, která vše vyřídila. Já dělám bankovní převod z tepla domova, popřípadě z jiného teplého místa přes mobil. Je to zadarmo a trvá to až 30 vteřin. Chápu, že se generace mých rodičů těžko předělává a učí, jak posílat peníze přes internet, nebo přelít peníze do jiného ústavu, ale to je přesně to, co ty skety živí.
Fotokurzy
Naučit se trochu fotit, bylo hlavním důvodem, proč jsme přijeli do Česka na tak dlouho. Měl jsem domluvený dlouhý intenzivní kurz ve Zlíně, ale neměl jsem žádný plán B, což byla chyba. S panem fotografem to bylo totiž takové loudavé a nemělo ty grády, které jsem chtěl. Hlavně mi přišlo, že se cítí nedoceněný a já to musel poslouchat. Dá se říct, že jsme se rozešli v dobrém, ale já jsem se ocitl bez kurzu. Nepropadal jsem panice, protože na internetu je nabídka tolika fotografických kurzů v Česku, že nevíte který si vybrat dřív. Mělo to ovšem několik zádrhelů. Ne všechny kurzy jsou kvalitní. Dneska dělá kurzy fotografování kdejaký Pepin, který si koupil před měsícem v sekáči osm let starou zrcadlovku a něco se někde dočetl. Recenzí jsem moc nenašel, tak nezbývalo než se vydat cestou pokus omyl. Asi z osmi pokusů mi vypadly dva dobrý kurzy a šest omylů, což znamená, že každý čtvrtý kurz byl dobrý. Za omyl počítám i kurz zrušený pro nedostatek uchazečů, což pro mě bylo zklamání, protože na ten kurz jsem sázel nejvíc a byl pořádaný dvojicí, která spravuje web fotorádce.cz. Za to mají ode mě hluboký palec dolů nenasytní pánové. Peníze hýbou světem a takový malý úlet jim na brandingu neubere. Dalším z omylů byl například kurz produktové fotografie, kde jsem byl mezi lidma s automatickýma plasťákama. Pán co vedl kurz, rozbalil zbrusu nový foto-stan za tři stovky z Lídlu, velký asi jako malá mikrovlnka a postavil do něj plechovku od Redbullu. Z každé strany postavil jinak silná světla, která ještě pamatovala ateliéry z padesátých let a vysvětloval nám, co je to clona, rychlost uzávěrky a ISO. Na konci tohoto kurzu jsem dostal pravý nefalšovaný certifikát produktové fotografie, který si jednou zarámuji a dám do salonku vedle certifikátu na mytí rukou. Suma sumárum to byl propadák. Jediné plusové body získává Tomáš Vlach, mladý fotograf z Neratovic, který mě učil fotit reality a ukázal mi základy Lightroomu a taky firma NICOM za třídenní kurz Adobe Photoshop.
Souhrnem
Dříve, když jsem tady od místních poslouchal, že Česko je východní Evropa, tak jsem na to byl háklivý. Tak trochu mě to uráželo, má to v sobě nádech zaostalosti. Po letošní dovolené v Česku mi to ale nevadí. Myslím, že dlouhou dobu platí a ještě platit bude, že kulturně je Česko Západ, politicky Východ a geograficky leží ve středu.
KaK