To to letí...
To to letí, to to letí.
Po roce jsme jeli opět do Fremantelu na Chilli festival. Letos se nám to zdálo poněkud slabší, ale byli jsme i s Biankou a Nickem a výlet jsme si zpestřili v místním pivovaru Little Creatures, kde vaří velice chutná piva. Po pár kusech se nám zlepšila nálada a vydali jsme se na Cottesloe Beach, kde byla výstava děl. Nebyla to děla, ale díla a některá z nich můžete shlédnout ve fotogalerii.
Jak jsem zmínil v předešlých příspěvcích, zalíbil se nám kayaking a koncem března, kdy byly teploty ještě hodně vysoko, jsme vyrazily na dva dny k vodě do Waroony. Je to vždycky fajn relax, vypadnout takhle z Perthu a zapomenout na vše, co musíme udělat a vyřešit. Udělali jsme si pěkný večer v prázdném kempu u přehrady, kde jsme grilovali, pivínkovali, krmili papoušky a poslouchali ticho. Na druhý den ráno jsme si zajeli do nedaléké, místní vyhlášené Pinjara pekárny a ochutnali jsme sladké i slané koláče. Uznali jsme, že ocenění, které za svou existenci nasbírali, nemají pro nic za nic. Opravdu jsme si pochutnali. Po snídani jsme se vydali na Harvey ústí, kde jsme smočili kayaky. Jelikož bylo větrno, tak nebyly smočený jen kayaky. Při jízdě v protivětru, kdy vlny dosahují neuvěřitelné výšky až 0,4m, voda pěkně cáká a občas je to jakoby vás někdo přetáhnul mokrým hadrem po xichtu. Příjemnější je pak jet s větrem v zádech. To nemusíte skoro nic, jen se kochat… A pak se zase probudit, hodit kayaky do auta, pokud nejsou vaše, tak je vrátit do půjčovny, domů, vybalit, vymydlit a do procesu obyčejných smrtelníků.
V březnu to byly 2 roky, co jsme v Perthu a k té příležitosti jsme pozvali pár přátel. Všechny tyhle lidi známe díky Suzette, se kterou se Týnka setkala poprvé zhruba před rokem. Byla to shoda náhod, která nás všechny svedla dohromady. Někdo tam nahoře to asi takhle zařídit chtěl a docela se mu to povedlo. Naši známí jsou téměř o generaci starší, ale duchem jsou někteří možná mladší než my. Možná to bude tím, že jsou skoro všichni bezdětní a umí se radovat ze života. Neznamená to ale, že by byli nezodpovědní. Většinou jsou ve vedoucích funkcích společností, pro které pracují, majitelé podniků a jeden z nich dokonce sedí…, teda v parlamentu. Hezký na tom je, že neohrnují nos nad někým, kdo přijel z východního bloku na studentská víza. Každý z nich má jinak zajímavou minulost. Někteří se narodili mimo Austrálii, nicméně v anglicky mluvící zemi, ale všichni jsou tu doma. S každým se dá najít společná nota. S jedním chodím na bazén, s druhým běhat, s dalším na kávu a s některým mě vyhodí z jazz klubu, protože na podium může prý jen kapela.
S Týnkou teď opět vymýšlíme další postupy. Já v srpnu končím ve škole a je načase začít vyřizovat další víza, snad už poslední studentská. Pro změnu půjde do školy zase Týnka aby nezakrněla, a já si nechám studování na později. Do toho zvažujeme stěhovat či nestěhovat. Ikdyž jsme s nynější nájemnicí docela spokojeni, chtěli bysme bydlet sami. K tomu všemu jsme chtěli v červenci do Česka, ale pořád není rozhodnuto. Bude záležet na okolnostech výše zmíněných.
Jinak Týnka pracuje pořád tam, kde před třemi měsíci začala a vypadá to, že tam ještě nějaký ten pátek pobude. Mě skončila šestiměsíční zkušebka na letišti a zřejmě tam zatím zůstanu, bo peníze jdou nahoru stejně tak jako letadla, která odbavuji a po skončení školy by to mělo být ještě lepší. Ikdyž občas kouknu, kde se co nabízí, protože bych chtěl do trochu jiného odvětví. Ale zatím je vše fajn a co má přijít, přijde…
KAK