Vánoce, Silvestr, Nový rok atd.
Ani jsme vám nestihli popřát Veselé Vánoce a už jsme skoro v polovině Nového Roku, do kterého vám dodatečně přejeme vše nejlepší. Snad jste si všichni užili svátky dosyta a jste plni odhodlání udělat maximum pro to, aby byl rok 2013 lepší, než ten předchozí. Řekl bych, že nám se v 2012 docela vedlo a pevně věřím, že 2013 bude ještě lepší.
Před Vánoci, jak už to tak bývá, se pořádají vánoční večírky. Byli jsme pozvaní na 4, ale dvěma jsme se vyhnuli, protože by toho bylo moc. Zvolili jsme Disco Ball pořádaný společností Nulsen Heaven (pro kterou Týnka pracuje) a „Christmas drink“ pořádaný senátorem pro Západní Austrálii Deanem Smithem. První ze zmíněných večírků se pořádal v hotelu Esplande ve Fremantelu, asi 30 km od našeho apartmánu a proto jsme měli k dispozici pokoj, který nám Gordon (šéf společnosti) přenechal s tím, že on pojede na noc domů. Večírek byl perfektně zorganizovaný, spousta jídla, pití a zábavy. Disco Ball byl v duchu 60-80tých let, tak jsme se podle toho oblekli. Já vypadal tak trochu jako John Lennon a Týnka jako Barbie. Po půlnoci jsme se na pokoji převlekli zpět do normálu a šli jsme s Gordonem na cizí pokoj na „privátní akcičku“. Tam jsme pokračovali v zábavě, a co čert nechtěl, Gordon (jako vždy) měl chuť vyrazit ještě do ulic. Mě to v tu chvíli samozřejmě připadlo jako super nápad, tak jsme ukecali ještě Sharon a bylo rozhodnuto. Týnka musela ráno do práce, tak se odporoučela na pokoj spát. Zjistili jsme, že ve Fremantelu není kam jít, tak se jelo do Perthu (což mi vůbec nepřišlo jako špatný nápad). V Perthu proběhlo pár neúspěšných pokusů ke vstupu do klubů, což bylo zapříčiněno mou nevhodnou obuví. Měl jsem na nohou Gordonovi bílé kozačky s asi 10cm podpatkem, které nosil na bále ke kostýmu. Nezbylo než skončit u Gordona doma, dát si pár zbytečňáků (drinky, které už se ani nevnímají, bo se u toho spí) a schrupnout si. Ráno bylo krušné. Jen pomyšlení na Týnku, která se ráno probudila, zjistila, že tam nejsem a musela se dostat do práce, mi vyvolávalo pocity zvracení. Jelikož jsme měli s Gordonem ještě věci na pokoji v hotelu a oba auto ve Fremantelu, museli jsme zpátky na místo činu. Celou cestu taxíkem jsem byl potichu a občas jen přitakal. Gordon si myslel, že se s ním nebavím, ale po vyskočení z taxi mu vše došlo a měl opět úsměv na rtu. Na trávník, přímo před hotelem, jsem ze sebe dostal (hrdelní cestou) zbytky z bujaré noci. Vzali jsme si věci z hotelu a já ještě před cestou do Perthu pospal 2 hodinky v autě. Tak či tak, zbytkáč jsem měl ještě snad dva dny. Týnka vše ráno zvládla, do práce se dostala včas a co se jí nejvíc povedlo a cením si toho, vůbec se na mě nezlobila. I přesto, že jsme jí nenechali na pokoji kartu na elektřinu a musela se sprchovat po tmě. Tak já mám hodnou partnerku…
O drinku se senátorem se asi tolik rozepisovat nebudu. Přišli jsme do jeho residence asi na pátou odpolední. Účast byla veliká (+/- 100 lidí), jídla a pití až až a okruh se zmenšoval, až nás nakonec zůstalo 7. Něco po půlnoci Suzette všem zavelela, že je na čase se odebrat domů a tak se taky stalo.
Vánoce jsme oslavili v rámci možností. Přes den jsme si udělali výlet na lodi po řece z centra města do městečka Fremantel a zpět. Na palubě jsme popíjeli pivo po cestě tam a zpět jsme degustovali víno, což bylo v ceně. Určitě byly tyhle vánoce lepší, než ty předešlé, ale pořád tomu něco chybělo. Asi to bude to bláto, déšť a sychravo, na které jsme zvyklí. Nicméně jsme měli stromeček, dárky i rybu (i když ne kapra), prskavky, koledy a hlavně, hlavně jeden druhého. Zašli jsme si i na půlnoční, která právě skončila, takže jsme ji prošvihli. Svíčky jsme ale zapálili, takže mise byla částečně splněna.
Na Silvestra jsme měli oba volno, tak jsme kuli pikle co podniknout. Chtěli jsme na noc pryč z Perthu, ale vše bylo beznadějně zarezervované. Den před Silvestrem jsem byl ale pro Suzette na letiště, která se vracela z ozdravného pobytu v Tasmánii, a svěřil jsem se jí s daným problémem. Neuběhlo dlouho a jeli jsme se Suzette k jednomu známému pro klíče od apartmánu, který je přímo u pláže ve městečku Bunbury, asi 200km jižně od Perthu. Bylo to přesně to, co jsme potřebovali. Vyrazili jsme hned ráno asi v 7 a v 9 jsme byli na místě. Apartmán byl třípatrový, 2 koupelny, vše v novotě, takže jsme byli spokojeni jako želvy. Protože jsme si s sebou nebrali jídlo a pití, tak jsme zajeli do marketu a nakoupili dobroty, když je ten Silvestr. Přes den jsme se poflakovali před barákem u pláže, popíjeli pivko a v pozdějším odpoledni jsme se šli projít do centra a zašli jsme si na večeři do čínské restaurace. Silvestrovský západ slunce jsme si užili na křesílku s nohama v oceánu a pivínkem v ruce. Pak jsme se přesunuli na terásku, naservírovali dobroty a za šumění oceánu jsme se propovídali, projedli a propili do Nového Roku. Šli jsme spát kolem jedné ranní, abychom se vyspali, strávili dopoledne blbnutím ve vlnách, sbalili se, prozkoumali ještě trochu okolí a vydali jsme se zpět do Perthu. Na cestu jsme si pustili „Obušku z pytle ven“, aby nám to odsýpalo. Hlavně teda Týnce, která se v autě nudí nebo spí.
Uběhl sotva týden a měli jsme na seznamu další velkou událost. A to Týnčiny narozeniny. Týnka nechce narozeniny nikdy slavit (ani moje), ale tyhle byli kulaté a chtě nechtě musela. Protože pracujeme oba na směny, není vždy jednoduché trefit společné volno a nedá se plánovat moc dopředu. Vyšlo mi to ale skvěle, a ve středu, na noc před narozeninovým dnem jsem Týnku vyvez. Nic jsem jí neřekl, jen že odpoledne nemá chodit do školy. Než jsme jeli, tak jsem jí teda řek, že budeme na noc pryč, ať si vezme nějaké potřebné věci. Než jsme vyjeli, tak jsem zajel k Suzette pro dárky, které jsem u ní měl schované, naložil do auta, schoval pod deku a jel jsem zpět domů pro Týnku. Naložil jsem Týnku a za 45 minut jsme byli v jiném světě. Hluboko v lese, v klidu a tichu, jsme měli na jednu noc pronajatý dům. V domě bylo vše, co jsme potřebovali. Ložnice, sprcha, obývák, kuchyně, posilovna, sauna, terasa a hlavně hot tub (vířivá vana), kde jsme strávili nejvíce času. Přijeli jsme na místo, prošli jsme si dům a Týnku jsem poslal odpočívat k televizi, abych mohl vynosit ty dary a naaranžovat vše jak se patří. Pak proběhla gratulace, předání darů a dárků, vyzkoušení darů a dárků a pak lehká večeře. Po večeři jsme se přesunuli do vířivky, kde jsme popíjeli šampaňské a užívali vírů. Byla to krásná noc, po které přišlo krásné ráno, a my si dali opět vířivku. Vypadá to, že jednoho dne si pořídíme jednu domů, protože nás to prostě baví. Po snídani jsme se sbalili a jeli do Perthu. Odpoledne jsme jeli na pláž, protože Týnka musela vyzkoušet jeden z dárků, což byl bodyboard. Teď už to není jen skútr „Milan“, ale taky bodyboard „Bóďa“. Narozeniny jsme slavili ještě v pátek. Přišel k nám Gordon s Antoniem, Sam s Robem, Suzette, Sharon a Job. Vypilo se hodně láhví šampaňského, pár piv, trocha červeného vína a dost slivovice. Tou slivovicí jsme se všichni krásně zrasovali, že mě bolí hlava, když si na to vzpomenu. Všem co od nás v noci odcházeli, se podlamovali kolena a jeden dokonce musel zůstat. Je to ale známka toho, že jsme to dobře zapili a Týnka může být spokojená.
Teď nás čeká 5 týdnů práce, pak jedeme na 4 dny se senátorem a dalšíma známýma do Albany na jih, kde se konají krajské volby, tak jedem pomoct s oslavami (prý se budou konat i v případě neúspěchu) a pak letíme s Týnkou na 3 týdny cestovat po Vietnamu. Takže se máme na co těšit a zase bude o čem psát.
Mějte se všichni báječně, a i když už je únor, vzhůru do Nového roku!
KaKin